Příběhy vítězů aneb kdo vybojoval historický úspěch?

Postupové oslavy jsou minulostí a ve Valašské Polance již finišují přípravy na nový soutěžní ročník. Pro příznivce polanského fotbalu i Sokol samotný to bude něco nového, poprvé v historii totiž bude A-tým zápolit v mistrovských utkáních v rámci I.A třídy, což se v minulosti ještě žádnému polanskému kádru nepodařilo. Ještě než se tak stane, pojďme se ohlédnout a v medailoncích jednotlivých hráčů vzpomenout příběhy vítězů. 

#1 Jakub Kolínek 

Platí za jasnou polanskou jedničku a byl to právě on, kdo z pozice brankáře dovedl svůj tým až k postupu do I.A třídy. Ovšem na přelomu okresní a krajské éry se Jakub dělil o pozici jedničky s Petrem Maršálkem, pro nějž fotbalová sezona skončila smolným zraněním v roce 2008. Od té doby byl jasnou jediničkou právě Jakub Kolínek. Jeho pozice byla dlouho neotřesitelná. Postupně však Valašské Polance vyzrál do mužské kategorie Šimona Srba a Jakub se opět o pozici strážce svatyně dělil. Během let v I.B třídě se z Jakuba Kolínka stal jeden z nejstabilnějších brankářů soutěže. Dokázal vychytat několik důležitých vítězství a nejednou potvrdil své léta nabité zkušenosti. Specialitou Jakuba Kolínka byly především penalty, které se od roku 2014 kopou i za nerozhodnutého stavu v rámci soutěžních utkání. Jeho slova „dejte čtyři a já dvě chytím,“ jsou dnes již v kabině A-týmu zlidovělá. Vrcholem Jakubovy kariéry ovšem bylo právě skončené jaro. Bylo jasné, že Šimon Srba nebude týmu k dispozici. Jakub zvládl jarní nástrahy i s částečným hendikepem na ruce, kterým trpí od utkání v Semetíně z roku 2017. V postupových bojích byl zejména jeho výkon v domácím utkání proti Slavičínu klíčem ke konečným oslavám, když dokázal chytit několik nebezpečných střel soupeře. Kromě brankové čáry však Jakub hledí v Sokolu na další důležité oblasti. Počínaje jednáním se sponzory, činovníky ze svazu, soupeři či bděním nad finanční stránkou klubu. Významných úspěchu dosáhl i na pozici mládežnického trenéra, když s dorostem oslavil dvakrát prvenství v Okresním přeboru a jednou dokonce v Krajské soutěži, právě tento úspěch je považován za největší v historii mládežnického fotbalu ve Valašské Polance. Krom postupu do I.A třídy pak Jakub Kolínek pomohl také starším žákům k letošnímu prvenství v Okresním přeboru. Nyní se bude soustředit na obnovu dorostenecké kategorie ve Valašské Polance. 

#2 Michal Baran 

Dvaadvacetiletý záložník se dočkal na jaře dalšího velkého úspěchu ve své zatím stále se rozbíhající kariéře. Je jedním z odchovanců Valašské Polanky, kteří prošli od starší přípravky až do A-týmu. Medaile sbíral se svými vrstevníky už v žákovských kategoriích, ale prvního většího úspěchu se dočkal v dorostu, kde se coby jeden z mála zástupců ročníku 1997 dokázal prosadit mezi staršími spoluhráči i soupeři, stalo se tak v roce 2014, kdy společně s bratry Mačkovými, Ondřejem Adámkem, Lukášem Daňkem či Davidem Ondrou zvedl nad hlavu pohár pro vítěze krajské soutěže. Již v závěru dorostenecké kategorie se mu podařilo probojovat se do mužského týmu, kde však zprvu musel o své minuty na hřišti bojovat. Postupně se dokázal prosadit a stal se stabilním členem základní sestavy. V postupové sezoně bojoval Michal se zraněním, ze kterého se však dokázal příkladně zapojit do tréninku a ještě lépe do zápasového rytmu. Jeho centry a finální přihrávky během jara lahodily očím nejednoho fotbalového fajnšmekra, který shlédl polanské zápasy. Michal je stále mladým nadějným hráčem, který se stará o zábavu v kabině v roli DJ. Doufejme však, že to nejlepší si mladý záložník šetří na vyšší soutěž. 

#3 Lukáš Daněk 

Další klučina, který začal ve Valašské Polance od útlých fotbalových let, ovšem než mu byla v roce 2006 vytvořena kategorie starší přípravky, musel činit první fotbalové krůčky v kategorii starších žáků. V Lukášovi se postupně vyvíjel instinkt střelce, který byl patrný zejména v dorosteneckých sezonách 2013/2014, ale ještě mnohem více v sezoně 2014/2015, kdy společně s Davidem Mačkem, jakožto dalším zástupcem ročníku 1996, vytvořili útočné komando, které tehdy dorosty Valašské Polanky vyneslo navzdory papírovým předpokladům po odchodu ročníku 1995 na 5. příčku v Krajské soutěži. Pak už přišel Lukášův přechod do můžu, kde pod trenérem Hajdou poprvé nastupoval i v základní sestavě. Ještě než mu bylo 20 let, dokázal vstřelit několik důležitých branek, ovšem jeho další rozvoj brzdila obnovující se svalová zranění, která bohužel nadějného střelce doprovázejí dodnes. Lukáš řečený v kabině Daňa je však hecujícím motorem, který své spoluhráče neustále povzbuzuje a na polanském úspěchu či neúspěchu mu bytostně záleží. Pokud je Lukáš v plné síle, představuje jeho mimořádný tah na branku riziko pro obrany soupeř. Tak hodně zdraví! 

#4 Roman Trčka 

Musíš! Jednoduché a rázné zvolání, které Roman využíval vždy, když byl na pozici stopera a nejen tam. Taková slova si od něj mnohdy vyslechli i mladší spoluhráči, když se seznamovali s přístupem k A-týmu. Sám šel příkladem, v soubojích kolem polanské dvacítky nevynechal snad jediný souboj, do kterého by nemohl zasáhnout. Jeho obětavost byla mnohdy příkladná a strhla celý tým. Není divu, po svém bratru Lukášovi přebral kapitánskou pásku, se kterou toužil polanský tým dovést k vysněnému postupu do I.A třídy. Komplikací v cestě za tímto cílem se Romanovi stalo zranění, které si přivodil krátce před svou svatbou v roce 2017. Ovšem po nucené léčbě příliš neotálel a hned jak to šlo, se zapojil do přípravy. Trenér Kučerňák jej sám musel několikrát krotit, když se mu zdálo, že by se Roman řečený Lasička mohl velmi rychle zranit. Duch kapitánské pásky mu zůstal i poté, co ji trenér Kučerňák přidělil Filipu Mačkovi. Nebylo snad utkání, do kterého by Roman nedoprovodil své spoluhráče poplácaním ještě v kabině. Pro tým by udělal první poslední, což několikrát dokázal na hřišti i mimo něj. I díky tomu to byl právě on, kdo společně s Petrem Filgasem nakonec přebral pohár pro vítěze I.B třídy. 

#5 Lukáš Trčka 

Lukáš Trčka původně ve Valašské Polance nastupoval s číslem 14, ovšem po svém prvním konci kariéry v roce 2014 se zdálo, že už ho nebude potřebovat. S fotbalem se však nedokázal natrvalo rozloučit a už během sezony 2014/2015 pomohl trenéru Hajdovi v důležitých zápasech ke 3.místu. Ve své kariéře si zkusil i fotbal na vyšší úrovni, nastupoval ve Krajském přeboru za Kateřinice a po postupu Valašské Polanky v roce 2007 do I.B třídy patřil mezi hlavní opory A-týmu. Jak jsme již zmínili, byl to on, kdo Polančany vedl do boje z pozice kapitána. Jeho přehled ve středu hřiště byl excelentní, stejně tak i obětavost, do které se vrhal v jednotlivých soubojích. Zdravotní stav mu už asi neumožní zapojit se do toho tak naplno, jak by si Lukáš zcela jistě přál, ovšem jeho zkušenosti jsou nadále pro mladý polanský tým k nezaplacení. Doufejme, že se o ně budou moci Polančané opřít i ve vyšší soutěži. 

#5 Aleš Šafařík 

Aleš platil od malička za technického šikulu. Jeho talent neušel ani ligovému Zlínu, který si Aleše nakrátko vytáhl v roce 2006. Ze Zlína Alešovy kroky vedly na Vsetín, kde se prosadil do dorostu, ale nakonec se rozhodl pro návrat a od roku 2008 působí ve Valašské Polance. Tehdy se stal členem kádru hrajícího Krajskou soutěž dorostu. Zdobí jej šikovná levačka, kterou dokázal techniku své střelby mnohdy přivést k dokonalosti. Aleš platil v posledních letech především za penaltového experta, byl jedním z těch, kteří splňovali podmínku Jakuba Kolínka o tom, aby Polančané proměnili čtyři penalty. Momentálně Aleš pendluje mezi A-týmem a B-týmem, kde patří k hlavním oporám. Díky pracovním povinnostem se nemůže fotbalu věnovat tak, jak by chtěl, ovšem když může, neváhá přispěchat polanskému týmu na pomoc. V týmu přijímá jakoukoliv roli. 

#6 Ondřej Zbranek

Ondřej Zbranek spojil svou fotbalovou kariéru s Valašskou Polankou v roce 2013. Během svého polanského působení platil spíše za defenzivní typ hráče. Mimořádný progres zaznamenal pod trenérem Romanem Kučerňákem, když se na jaře sezony 2017/2018 probojoval do základní sestavy a platil za jedny z nejužitečnějších hráčů týmu. Na svou formu dokázal navázat i v úvodu postupové sezony. Podobně jako Aleš Šafařík také Ondřej využívá možnosti maximálního zápasového zatížení v rezervním týmu. Krom toho se však angažuje také v mimofotbalových záležitostech Sokolu hlavně co se péče o hřiště týče. Aktivně se také věnuje trénování mládeže, společně s Jaroslavem Gergelou vedl starší přípravku. V letošní sezoně pak byl u toho, když starší žáci pod jeho a Kolínkovým vedením dosáhli na pohár pro vítěze Okresního přeboru. Ondřej působí v polanské kabině jako klidný a potřebný element, který věci řeší vždy s rozvahou. Na hřišti jej zdobí příkladná bojovnost. 

#7 Filip Maček 

Filip se k polanskému Sokolu připojil až během dorosteneckých let, ovšem jako by v Polance vyrostl. Okamžitě zapadl mezi své vrstevníky v dorostu a společně s Ondřejem Adámkem, Davidem Ondrou a bratrem Davidem vytvořili silné jádro dorosteneckého kádru. Hned při své první sezoně v polanském dresu se s dorostem probojoval do okresního finále, kde sice Polančané podhlehli Juřince, ale Krajskou soutěž si stejně zahráli a po dvouletém působení ji dokonce vyhráli. Filip však byl již během své dorostenecké kategorie vytěžován v A-týmu, kde snad nepoznal, co to je za pocit sedět na střídačce. Trenér Jaroslav Gergela okamžitě věděl, co má ve Filipovi za klenot a bez váhání se pustil do jeho broušení. Filip Maček se ještě před svým oficiálním věkovým přesunem do A-týmu stal oporou a mozkem polanské kombinační hry. Mimořádnou sehranost prezentoval již v dorostu se svým bratrem Davidem. Postupně si však sedl téměř s každým. Jeho kvalit si během sezony 2016/2017 všimli i v divizních Velkých Karlovicích. Filip se však po divizní zkušenosti vrátil zpět do Valašské Polanky, kde se chtěl porvat o postup do I.A třídy. Před sezonou 2018/2019 mu trenér Roman Kučerňák přidělil kapitánskou pásku. Mladý kapitán svůj tým dovedl k podzimnímu triumfu a po jarní jízdě mohl slavit kýžený postup. Jenže nebyl by to Filip, kdyby se v něm neobjevila úcta a respekt, kterou demonstroval tím, že se pro poslední zápasy vzdal kapitánské pásky ve prospěch Petra Filgase a Romana Trčky. I toto gesto svědčí o velkém charakteru. Roman Trčka mu kapitánskou pásku symbolicky vrátil při klubových oslavách, čímž se určitě dostala do správných rukou. 

#8 Ondřej Adámek

Ondřej Adámek se fotbalu začal věnovat až v kategorii starších žáků, nicméně velký sportovec byl odmalička, což dokazuje i jeho mládežnická hokejová kariéra ve Vsetíně. U Ondřeje však převládl zájem věnovat se fotbalu, což u něj začalo platit ve věku 13ti let. Původně Ondřej hrával převážně na pozici záložníka, ovšem během dorosteneckých let z něj Jakub Kolínek udělal obránce, což evidentně Ondřejovi prospělo a na této pozici mohl maximálně využít své fotbalové přednosti. Jako zástupce ročníku 1995 se stal součástí úspěšných dorosteneckých tažení, byl významnou oporou při cestě za prvenstvím v Krajské soutěži v roce 2014. Trenér Jaroslav Gergela pak dal Ondřejovi příležitost i v A-týmu, kde podobně jako Filip Maček začal velmi rychle zapadat do základní sestavy. Ondřej na sobě vytrvale pracoval a postupně se i mezi muži stal významným článkem polanské sestavy. Pod trenérem Hajdou působil na kraji obrany, odkud však dokázal podnikat nebezpečné útočné výpady na poloviny soupeřů. Po vzoru Romana Trčky vyrostl i z Ondry bránící bojovník, který neváhá jít do každého souboje. Manko z dětských let se mu podařilo obdivuhodně dohnat a dnes baví fanoušky i technickými kousky. Koneckonců jeho kvalit si, podobně jako u Filipa Mačka, všimli také v divizních Velkých Karlovicích, kde se svým spoluhráčem z Polanky strávil půl roku. Kde to však Ondrovi trochu vázne je střelba, ovšem v postupové sezoně jednu důležitou trefu přeci jen obstaral, to když rozhodl jarní domácí utkání s Francovou Lhotou, když se prosadil po rohovém kopu, který mu nacentroval hrající trenér Roman Kučerňák. 

#9 Jiří Novák 

Jiří Novák byl v roce 2007 velmi blízko k tomu, aby v jedné sezoně pověsil na krk hned dvě zlaté medaile. Jako nadějný mladík byl součastí postupového kádru do I.B třídy a v témže roce byl zároveň tahounen dorostu, který dovedl do finále Okresního přeboru. Mladí Polančané však tehdy podlehli Hrachovci o jedinou branku, přesto si však Jiří ještě stihl zahrát Krajskou soutěž dorostu, do které Polančané postoupili administrativně. Krátce po přechodu do mužské kategorie jej zlákalo řemeslo rozhodčího, ve kterém se velmi rychle vypracoval na úroveň krajských soutěží, ovšem své působení v polanském celku musel přerušit. Netrvalo ovšem dlouho a Jirka byl zpět v polanském dresu, jeho návrat trenéra Gergela uvítal všemi deseti a zapracoval jej do základní sestavy. Hlavní přednosti Jirky Nováka je technická hra a střelba. Umí o sobě dát vědět ve velkých a vypjatých zápasech. V čerstvých vzpomínkách mohou mít příznivci Valašské Polanky jeho dvě trefy ve šlágru podzimu 2017 na půdě Semetína. Branky střílel i v postupové sezoně proti Slavičínu či Horní Lidči a v posledním domácím utkání zajistil veselí při postupových oslavách, když zlomil odpor Prlova. Své trefy umí Jiří náležitě slavit, čímž jenom dokazuje, jak moc mu na úspěchu svého týmu záleží. 

#10 David Maček 

Mladý kanonýr a zároveň hračička – to je David Maček. Do Valašské Polanky přišel v kategorii starších žáků a už tehdy dokazoval svůj mimořádný tah na branku. Netrvalo dlouho a jeho schopností začal využívat také v dorostenecké kategorii trenér Jakub Kolínek. David byl vůbec do svého definitivního přechodu do mužské kategorie vždy o krok napřed a nastupoval za dvě věkové kategorie současně. Nadějného mladíka si do A-týmu zapracoval Jaroslav Gergela. Zatímco v dorostu David řádil a střílel branky jak na běžicím páse, po svém přechodu do mužů se výrazněji zapojoval do tvorby kombinací a mnohdy se snažil přivést tyto pohledné akce k dokonalosti. Postupně se však v něm opět probudil střelec a v posledních sezonách stačil do sítě soupeřů nasázet i dvojciferný počet branek. Stále mladému útočníkovi nechybí pokora a neustála dřina na sobě samém. Do budoucna by měl být právě David Maček hlavním tahounem polanské ofenzívy. 

#11 Petr Filgas 

Morální i fotbalová autorita a velký týmový hráč, tak zní úvodní charakteristika Petra Filgase, jenž pro polanský fotbal mimo skvělé výkony na hřišti odvádí i práci jako mládežnický trenér či člen výkonného výboru. Byl hned u třech slavných momentů polanských dějin jako hráč. To když s dorosteneckou kategorii vůbec poprvé vybojoval prvenství v Okresním přeboru a postup do Krajské soutěže v roce 2003. V roce 2007 už měl za sebou zkušenost z Valašských Příkaz, kde hrával i Krajský přebor. Získané dovednosti pak zužitkoval ve vítězném tažení Polančanů v roce 2007 a pomohl vrátit tým do I.B třídy. V jedenáctiletém působení v I.B třídě patřil mezi defenzivní opory, vždy jej zdobil smysl pro fair-play hru, koneckonců na jaře roku 2016 to byl právě on, kdo si vzal slovo v kabině a jasně řekl svůj názor na přijetí či nepřijetí administrativního postupu do I.A třídy. Jemu i celé kabině se vyplatilo počkat, sladkého prvenství se dočkal letos na jaře. Společně s Romanem Trčkou převzal pohár pro vítěze. Během postupové sezony, především pak v jarní části, se stal znovu pevnou součástí obrany a s kapitánskou páskou přivedl Polančany k vítězství 8:0 nad Lidečkem, kde opět uplatnil svou skvělou levačku. Petr je momentálně rozhodnutý své místo v A-týmu uvolnit, ovšem člověk nikdy neví, zda to velkého srdcaře nebude během následujících měsíců táhnout zpátky. No nechme se překvapit.

#12 Jiří Řezníček

Jeho hlavním úkolem na hřišti bylo cuchat nervy soupeřových obran. Pozornost před brankami soupeřů si vynucuje už jen svými fyzickými parametry, ovšem je třeba zdůraznit, že Jirka se vždy držel v mantinelech férové hry. Málokdo ví, že svou mládežnickou kariéru zakončoval v roli brankáře polanského dorostu, kterému při svém loučení vychytal solidní umístění v první polovině tabulky. Ovšem po přechodu do mužů už brankáře rukavice odhodil a přestěhoval se na druhou stranu hřiště. Jeho specialitou jsou přesné hlavičky. Jiří se dokázal vcelku pravidelně prosazovat a významně přispívat k zisku polanských bodů. Podobně jako jeho velký kamarád Petr Filgas, také Jiří platí za hráče s mimořádným týmovým duchem, což dokazoval i během dlouhých let, kdy si plnil studijní či pracovní povinnosti v Brně. Vždy přijel týmu pomoci, třeba i za cenu že zrovna seděl na střídačce a čekal na svou příležitost. Trenér Kučerňák se snažil Jiřího schopností využít maximálně i v postupové sezoně, na oplátku mu byly dvě přesné trefy v klíčovém domácím utkání se Slavičínem. Jeho čuch na rozhodující momenty se určitě bude hodit i v I.A třídě. 

#13 Martin Filgas 

Jen málokomu se podaří stát se uznávanou personou mezi lužanskými Tygry a zároveň polanskými Sokoly. Martin se může pyšně zařadit mezi tyto borce. Své fotbalové kroky spojil s Valašskou Polankou během léta 2016, kdy coby zástupce lužanského fotbalu jednal o vzniku spolupráce a nového B-týmu. Netušil však, že tato fúze jej obleče do dresu prvního týmu ve Valašské Polance. Stalo se, trenér Karel Hajda měl tým sužovaný marodkou a na doporučení sáhl po zkušeném záložníkovi. Martin okamžitě přesvědčil o svých kvalitách, i když neměl to ze začátku úplně jednoduché. Přeci jen zapadnout ve 34 letech do mladého týmu, který vyznává úplně jiný herní styl, než na jaký byl zvyklý z lužanského týmu, není nic jednoduchého. Martinovi se to však postupně dařilo. Trenér Kučerňák po svém příchodu do Valašské Polanky začal na Punťovi stavě také. Zajímavostí je, že po výměně trenérů už Martin vůbec nevěřil, že by měl nadále působit u A-týmu, ovšem na přípravný zápas do Kateřinic odcestoval, a když trenér Kučerňák viděl jeho schopnosti, nebylo co řešit. Martin si postupně vzal Polanku za svou, v postupové sezoně mimořádně bojoval, zvlášť příkladný byl jeho výkon v podzimním utkání ve Slavičíně, kde zkušený matador doslova jezdil po zadku. Jeho přínos pro tým byl v mnoha zápasech klíčový. Jak sám prozradil, pokud bude nadále o jeho služby zájem, chce se porvat o úspěch i v I.A třídě. 

#14 David Ondra 

Tichý nevýrazný blonďáček, tak možná na první pohled působí David Ondra. Ovšem jeho výkony na hřišti rozhodně nevýrazné nejsou. David je společně s Lukášem Daňkem a Michalem Baranem produktem kompletní polanské výchovy mládeže. V roce 2006 se zapojil do nově vzniklého týmu starší přípravky a pod trenérem Černotíkem činil své první fotbalové kroky. Úspěchy slavil také ve starších žácích, kde si dvakrát sáhl na pohár pro přeborníka okresu. Zástupce ročníku 1995 i přes svou klidnou povahu pokaždé zapadal do týmové chemie. Při zlatém tažení polanského dorostu v sezoně 2013/2014 vedl svůj tým do klíčového souboje se zlínskými Loukami jako kapitán, aby po utkání slavnostně zvedl pohár pro vítěze znovu. Když se jeho chvíle v dorostu chýlila ke konci, obával se, zda má schopnosti prosadit se do A-týmu. Lidé z jeho blízkého okolí museli krotit jeho přehnanou skromnost, což pak potvrdil trenér Jaroslav Gergela tím, že Davidovi poskytl šanci v prvním týmu, kterou David Ondra zužitkoval náramně. Jeho slibnou kariéru sice mnohdy zbrzdila zranění, ovšem při plné síle platí David Ondra mezi spolehlivé a stabilní členy základní sestavy. 

#15 Stanislav Adámek 

Polanský express, s trochou nadsázky toto označení sedí na Stanislava Adámka, dost možná jednoho z nejrychlejších fotbalistů, jaké kdy Valašská Polanka měla. Stanislav začal s fotbalem velmi pozdě, až teprve ve 13 letech. Ovšem hned ve své první sezoně dokázal se svými vrstevníky dosáhnout na titul vítěze Okresní soutěže. Postupně začal Stanislava fotbal čím dál více bavit a nakonec se pro něj rozhodl i po svém konci hokejové kariéry ve Vsetíně. Co však Staňu ze začátku fotbalové kariéry trápilo, to byly hokejové návyky, které uplatňoval v soubojích. Během dorostenecké kategorie tak Stanislav vyčníval mimořádnou statistikou, kdy nastřílel 12 branek, ale zároveň nafasoval 12 žlutých karet. Postupně se však uklidnil a zapracoval i na technice s balónem. Bylo jasné, že taktika – kdo uteče vyhraje – mu na prosazení se do prvního týmu stačit nebude. Mladý Standa však při svých prvních okamžicích v A-týmu těžil z předávání zkušeností od Robina Plška či Ladislava Filáka, se kterými coby nadějný dorostenec sthil působit v jednom týmu. Během let však Standa cestoval napříč posty sestavou. Z dorostu přicházel jako útočník, aby se pod trenérem Gergelou stal záložníkem a nakonec i obráncem, kde podobně jako jeho bratr Ondřej uměl mimořádně podporovat útok. Trenér Kučerňák si však opět pohrál s myšlenkou posunout Stanislava do útoku, kde postupový ročník zakončil. Koneckonců není špatné, mít v týmu univerzálního hráče s mimořádným fyzickým fondem. Pro I.A třídu bude šestadvacetiletý borec patřit mezi zástupce střední generace, která by měla být motorem polanského týmu. 

#16 Martin Štrbík 

Martin Štrbík fotbalově vyrostl na Hovězí, ovšem v kontaktu s polanským fotbalem byl od malička. Jeho otec Libor byl jedním z klíčových osobností postupového kádru v roce 2007 do I.B třídy. Martin se po jeho vzoru stal pomyslným dílkem mozaiky, která vytvořila postupový kádr o 12 let později. Hned od svého příchodu do kabiny skvěle zapadl. Sám šel naproti, když se snažil svým úsilím vytvořit pro své spoluhráče maximální pohodu. Mnohdy přicestoval do Polanky už před srazem, aby v kabině přichystal občerstvení a energetické zásoby pro své spoluhráče. Na hřišti působil jako ofenzivní tahoun. Jeho předností byly trestné kopy a také mimořádná souhra s novými spoluhráči – Davidem Mačkem či Michalem Baranem. Martin je od malička velký sportovec, krom fotbalu se věnoval vsetínskému hokeji, v jehož barvách si zahrál i za mužský tým. Nyní se ovšem ve své sportovní kariéře chce soustředit na úspěch Valašské Polanky ve vyšší soutěži, ke které svým výkonem mimořádně přispěl. 

#17 Šimona Srba 

Šimon sice vynechal jarní část postupové sezony, avšak jeho podíl na konečném úspěchu je rozhodně na místě. Šimon se do branky dostal během působení v kategorii starších žáků. Pod trenérem Hyžákem se z něj stal šikovný a talentovaný brankář, který však byl dost často k sobě samému až příliš kritický. Šimon se dostal již předčasně do dorosteneckého kádru, kde si zachytal v okresním finále 2007. Jeho mimořádný výkon tehdy držel Polančany ve hře o zlato a konečný postup až do posledních minut, nakonec však společně s Jiřím Novákem a Stanislavem Adámekm přihláželi, jak si postup odváží soupeř z Hrachovce. Jeho skvostné zákroky však neunikly pozornosti divizních trenérů z Valašského Meziříčí, kteří si polanského brankáře vytáhli do svých výběrů. Šimon strávil na soutoku Bečvy dvě sezony, aby se poté vrátil pomoci polanskému týmu se záchranou v Krajské soutěži. Následně využil nabídku Lužné, kde sbíral první mužské zkušenosti. Z Lužné vedly jeho kroky zpět do Valašské Polanky, kde se střídal v brance s Jakubem Kolínkem. Lákala ho však pozice jasné jedničky, a tak si z Polanky opět odskočil, tentokrát do I.A třídy kde hájil branku Valašských Příkaz. Zkušenosti s touto soutěží tedy Šimon již v sobě má, doufejme, že je prodá znovu i v polanském dresu. 

#18 Rostislav Zrník 

Nadějný mladíček a poslední produkt polanské brankářské školy. Rostislav Zrník disponuje výbornými fyzickými parametry pro pozici brankáře. Ovšem přechod do mužské kategorie rozhodně neměl jednoduchý. Ve Valašské Polance se v roce 2017 zrušila dorostenecká kategorie. Jelikož však měl Rosťa fotbal rád, využil nabídky B-týmu a trpělivě vyčkával na svou šanci. Trenér Kasančík ve spolupráci s Janem Filgasem dali mladému brankáři příležitost, a Rosťa tak mohl sbírat první brankářské zkušenosti mezi muži. Zároveň vždy využíval nabídky trénovat s prvním týmem, se kterým cestoval i na soustředění. Píle a trpělivost se mu vyplatila, když si jej do prvního týmu během zimní pauzy vytáhl trenér Kučerňák. Rosťa dostával příležitost už i v utkáních, které byla rozhodnutá, aby sbíral po minutkách zkušenosti z I.B třídy. Ovšem ostrou příležitost jedničky dostal také, stalo se tak při nedávném domácím derby s Lidečkem. Polančané zvítězili jasně 8:0, ovšem Rosťa si svou nulu musel vychytat klíčovými zákroky. Spolehlivý výkon předvezl Rostislav i proti Prlovu, udělal pouze jednu chybu, ale celkově měl velkou zásluhu na dalším tříbodovém vítězství. Pokud bude na sobě nadále trpělivě pracovat, určitě může pomýšlet na pozici brankáře u polanského A-týmu. 

#19 Robin Polák

Další nadějný mladík v polanských barvách. Robča to měl podobné jako Rosťa. Dorosteneckou kategorii ve Valašské Polance rozpustili, když mu bylo 17 let. Ovšem také on předvedl chuť ve fotbale pokračovat a ve své rodné Lužné nastupoval za B-tým. Také zde zapracovala píle a trpělivost. Trenér Kučerňák se rozhodl dát mladíčkovi šanci již v jeho 17 letech při zápase na Hovězí. Robin se snažil na sobě nadále pracovat a získával čím další větší prostor na hřišti. Když si koledoval o zařazení do základní sestavy, zradilo jej zdraví. Na jaře ovšem stihl rozhodnout první utkání na půdě Halenkova, když obstaral rozhodující penaltu. Nebyla to jeho první důležitá trefa v mužském dresu, ale věřme, že ty nejdůležitější v kariéře nadějného mladíka teprve přijdou. Během svého zranění se Robin choval příkladně a doprovázel tým i na venkovní utkání, kde pokorně plnil roli nejmladšího člena kádru a snažil se pomáhat realizačnímu týmu s přípravou na zápasy. 

#20 Tomáš Chuchma  

Další zástupce Lužné v polanské kabině. Tomáš Chuchma se stal před postupovou sezonou velkou posilou pro polanský tým. Z Lužné si jej vytáhli jako žáka do Zlína, kde prošel mládežnickou akademií a působil zde až do dorostenecké kategorie. Postupně se Tomáš snažil prosadit v divizních týmech Vsetína, Velkých Karlovic či Brumova. Nakonec se před sezonou 2018/2019 rozhodl pro přestup do Valašské Polanky, kde už měl řadu kamarádu. Během podzimu platil za ofenzivního tahouna, ovšem nešťastně se zranil v utkání ve Slavičíně. Tomáš špatně nesl, že nemůže týmu pomoci na hřišti a šel to zkusit ještě do posledního podzimního utkání v Prlově, ale zde se mu zranění obnovilo a vystavilo mu stopku i na jarní část. To však Tomáše nezastavilo v nadšení pro polanskou věc. Na vlastní žádost se stal členem realizačního týmu a snažil se vždy povzbudit své spoluhráče, vzhledem k svým zkušenostem si jistě mohl dovolit i poradit. S nadšením přicházel na každý zápas a jeho radost při vítězství z Horní Lidčí byla patrná snad všem, někteří se dokonce obávali, aby si neobnovil zranění kolene, když vysokými skoky na střídačce slavil polanské trefy. Nezbývá než věřit, že se Tomáš dá brzy do kupy a bude se moct zařadit mezi polanské opory v I.A třídě. 

Roman Kučerňák 

Do Valašské Polanky přišel trenér Roman Kučerňák v létě 2017. O ambicích polanského týmu moc dobře věděl a toužil zaútočit na postup už při své premiérové sezoně. Jeho kádru se mimořádně povedla podzimní část, avšak po zimní pauze přišel výsledkový výpadek, který nakonec Polančany stál dosažení postupového snu. Trenéra Kučerňáka to však neodradilo, přes léto apeloval na doplnění kádru o Martina Štrbíka s Tomášem Chuchmou a znovu se pustil do práce. Podobně jako v jeho první sezoně se mu s týmem podařilo ovládnout podzimní část. Jarní de-ja vu už Roman nechtěl připustit, přesto se mu situace komplikovala, když se mu kupila marodka. Nakonec se však dokázal vypořádat i s nepřízni osudu a v první jarních utkáních dokonce sám navlékl hráčský dres. Svým svěřencům pomohl v domácí premiéře proti Francové Lhotě, když Ondřeji Adámkovi nacentroval na vítěznou trefu. V kabině si vždy věděl rady. Uměl k týmu mluvit za nepříznivého stavu a zároveň jej krotit v přehnané euforii.

Výše zmínění jsou hlavními strůjci polanského postupu do I.A třídy, jehož docílením dosáhl TJ Sokol Valašská Polanka na největší úspěch své historie. Nebylo by však fér, kdybychom nezmínili i práci trenérů Jaroslava Gergely a Karla Hajdy, kteří vedli tým před Romanem Kučerňákem. I jejich přínos byl v koncepčním budování mužstva klíčový a bezesporu jsou i jejich podpisy pod zlatým mužstvem Valašské Polanky. Krom hráčů a trenérů by samozřejmě Valašská Polanka nikdy nedosáhla na úspěch, kdyby neměla k dispozici řadu lidí, kteří ji obětují svůj volný čas a zajišťují veškeré podmínky pro zápasy ať už se jedná o občerstvení, budování zázemí či jen prostou podporu týmu. Děkujeme všem!